Zde je několik poznatků uživatelů Ravo ZAPPERu. V žádném případě nejde o smyšlené "příběhy" ale o autentické zprávy od našich zákazníků. Naše jedinečná služba, kterou poskytujeme jako jediný výrobce Zapperu na světě - zapůjčení Ravo ZAPPERu na 1 týden, je dostatečným "důkazem" o jeho vyjímečné funkčnosti a o autentičnosti následujících poznatků.

Žádáme i další naše zákazníky o zaslání zkušeností na mail :  Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovými robotmi, potrebujete mať zapnutý Javascript aby ste ju mohli vidieť. Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

Svalova Dystrofia 

Pri lieceni zapprom nastali urcite problemy a nechcel by som , aby niekto iny urobil podobnu chybu. Vlastne chyba to ani nebola, ale zistil som, ze kazdy organizmus moze na tie nizsie frekvencie reagovat odlisne a preto treba pri svalovej dystrofii volit co najkratsi mozny cas aplikacie zappera, lebo v opacnom pripade moze dotycna osoba dostat tzv. svalovicu / pretazenie svalov ich rozkmitanim nizkymi frekvenciami/, co je spojene s pomerne neprijemnymi bolestami.Samozrejme, ze som pouzil co najnizsi mozny prud, ktory ta osoba este zniesla, ale aj tak nastali problemy. Pozitivne na tom je fakt, ze ta osoba, napriek tomu, ze je trvalo leziaci pacient, dnes hybe znovu rukami , nohami, prstami na rukach a nohach, co predtym nemohla vobec.Popri zappingu som u nej aplikoval aj MMS a Aloe Vera. Ked zacala brat MMS tak sa jej prestali v organizme tvorit hlieny, avsak nedostali sme sa dalej ako na 5 kvapiek, co je skoda.Pred tyzdnom sa vratila z nemocnice , kde bola na prelieceni. Lekari jej nevedeli dat na tu jej chorobu nic progresivne a ked im hovorila, ze co vsetko uzivala, a ze sa jej znovu obnovila ako tak cinnost svalov na rukach a nohach, tak jej povedali, ze si to len vymysla.
Pri rieseni zdravotneho problemu svalovej dystrofie som pouzil frekvencie uvedene v Celosvetovom zozname /CAFL/ a to nasledovne :
146 - 153 Hz po dobu 20 min.
522 Hz po dobu 10 min.
727 - 880 podobu 20 min.
Velkost prudu bola od 5,6 do 9 V, t.j. po hranicu, kedy zacala vibracia svalov / brnenie /. Velkost prudu som postupne znizoval, nakolko dotycna osoba pocitovala aj pri znizovani prudu brnenie svalov. Nakoniec som musel zapping ukoncit, pretoze sa jej velmi zcitlivili ruky a nebola schopna udrzat uz dalej elektrody v rukach. Problem nastal uz v noci, kedy ju zacali velmi boliet ruky. Tie bolesti trvali cca 3 dni a potom sa ich uroven znizila na unosnu mieru. To jej ochabnute svalstvo / v podstate odumierajuce , resp. stracajuce sa svalstvo / dostalo neumernu zataz, bolo pretazene ako ked dostane clovek po velkom sportovom vypati svalovicu.
Preto doporucujem v pripade svalovej dystrofie pouzit pri vyssie uvedenych frekvenciach najnizsi mozny prud a hlavne cas zappingu by som skratil na max. 7 minut.. Keby aj pri tom case 7 min. a pri najnizsom moznom prude zacala dotycna osoba pocitovat brnenie v rukach, tak by som zapping okamzite ukoncil. Dalsi zapping by som opakoval najskor az po 3 dnoch, pokial by dotycna osoba nepocitovala ziadne bolesti.V kazdom pripade je zapping na svalovu dystrofiu ucinny, len sa musi davkovat v zavislosti od reakcie dotycnej osoby, aby jej nevznikli bolesti odumierajuceho svalstva.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

..a mám Ravo už dva měsíce. Nebudu psát jak funguje, vy víte a lidi co jo mají už také. Jen poznámka k tomu článku pana Petráska. On tam píše, že nějaký parziti se v Evropě a USA vůbec nevyskytují a že Clarková je blázen, když tvrdí, že jimi může být člověk nakažen. On asi žije někde v minulém století. Dnes je přece běžné, že létá plno lidí na dovolenou do celého světa a tak je tohle jeho tvrzení blábol. Plno lidí si přiveze hodně takových breberek např z Egypta, kam létá denně několik stovek letadel s turisty. Téměř každý z nich zná střevní problémy, kterými tam lidé z jiných oblastí světa dost trpí. A co Asie - běžně se dnes létá do číny, Koreje atd. Tam by se naši hygienici zbláznili. Turisti si přivezou zpátky věci, které tady normálně nežijou a člověk se jimi tady nakazit může jen velice nesnadno. On se ten stav žaludečních a střevních problémů po čase normalizuje a člověk si myslí, že je všechno dobrý. No ale není. Oni ty mrchy v nás normálně žijou a zapper (nejlépe ravo ) je dokáže ničit a tím výrazně zlepšit zdravotní stav.Tak si myslím, že pan Petrásek trošku neví co píše a o téhle problematice se v dalekohledech co nimi kouká do hvězd moc nedozví.

Zdravím

Ještě poznámka - jestli máte někdo známého patologa, tak se ho zeptejte, jestli mají lidi v orgánech nějaké parazity. Já to udělal, a není to moc pěkné zjištění. Takže zdravím a ať se vám daří, děláte skvělé výrobky!!!

s pozdravem ...

-----------------------------------------------------
Dobrý den,
předem chci poděkovat Vaší společnosti za vynikající výrobek jehož jsem šťastným vlastníkem. Jelikož přístroj nabízí umocnění svých účinků při použití kombinace ručních a NOŽNÍCH elektrod a ve Vašem nabídkovém listu je nenacházím, mám přirozeně neskromný dotaz, zda je možné touto cestou nožní, příp. celý "končetinový" systém elektrod objednat? Pokud ano, budu rád zašlete na adresu MUDr. ...... Zároveň tímto závazně objednávám další komplet Ravo Zapper+OZ300+Knihu Dr.Clark Revol... v češtině. Děkuji moc a těším se na další spolupráci, s pozdravem ....

--------------------------------------------------

.....Ještě k Ravo zapperu:
Měl jsem možnost vyzkoušet váš zapgen (Ravo Zapper) přímo v akci a musím smeknout před jeho účinkem. Už chápu proč jej půjčujete "pouze" na týden na projevení se účinků. O tom monstrózním účinku mě přesvědčila jedna zkušenost. Moje mamča již má nějakou dobu oteklé kotníky a zápěstí. Přesto, že si myslím, že moje zkušenosti v oblasti alternativní medicíny nejsou zanedbatelné, jsem ji nedokázal v tomto výrazněji pomoci, ačkoliv jsem vyzkoušel vše, co jsem znal.Problémem je i netrpělivost Je u ní také problém, že nevydrží delší dobu aplikovat bylinou kůru, ono totiž vzít si nějakou pilulku je mnohem lehčí, že? Zkusil jsem ze zvědavosti u ní aplikovat váš zapper a vzhledem k mím dosavadním zkušenostem v experimentování ze zappery nepředpokládal nějaký výrazný účinek.
Aplikoval 3 kůry na parazity, které dle mě mohli být v pozadí problému. Na druhý den mi mamča s nadšením telefonovala, že už ráno po probuzení byly nohy v oblasti kotníků téměř odpuchlé a napuchlé zápěstí zcela splasklo, o čemž jsem se mohl přesvědčit i na vlastní oči. Moje mamča na tyto věci nevěří, tudíž u ní mohu vyloučit jakýkoliv vliv sugesce i vliv jiných léků, protože užívá pouze na tlak již delší dobu stále stejný druh léku, kterého se nechce vzdát a nahradit jej něčím zdraví prospěšnějším.
Tato zkušenost mě přesvědčila, že opravdu váš přístroj funguje jak uvádíte, i když jeho účinek je i z velké míry ovlivněn volbou správné frekvence a hlavně způsobem aplikace. V tomto případě jsem vsadil na mé předešlé zkušenosti a aplikoval nožní elektrodu vlastní výroby z nerez plechu, pokrývající obě chodidla, do které jsem vedl záporný pól a mé dvě ruční elektrody, rovněž v nerez provedení, kde jsem vedl pouze plus pól, čili pokrytí těla bylo značné, (dle mě však nemá vliv jestli se póly v elektrodách prohodí).
Bohužel tady mi dosti vadila ne variabilita vaší konstrukce a musel si vyrobit pro tento způsob aplikace elektrod vlastní rozdvojku se zvlášť vývodem na kladný a zvlášť na záporný pól, což by lehce odstranily další 2 paralelní výstupy v podobě cinch (RCA)
provedení.

Těch "nedostatků" je sice více, ale berte to pouze jako inspiraci na zlepšení, než
nějakou výtku z mojí strany .........

-------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím vás, posílám první výsledky práce s ravo. Mám ho teprve třetí den (zakoupil jsem ho u vašeho stánku na výstavě Biostyl) ale můžu vám již nyní s klidným svědomím napsat, že je to asi to nejlepší, co jsem tam mohl pořídit. Ten přístroj je (po "pochopení" jeho účinků z knihy Dr.Clarkové) asi opravdu to nejlepší, co se dá používat. Rozsah frekvencí je velice široký a posun je vyřešen naprosto brilantně. Měl jsem možnost jej včera u známého otestiovat na přesnost frekvencí co ukazuje na displeji - naprosto dokonalé, přesnost na tisíciny Hertzů odpovídá zobrazení displeje. Měřeno na laboratorním osciloskopu. To, že jeho působení na zdraví člověka je již delší dobu známá věc jen umocňuje jeho všestranné upotřebení pro dosti široký okruh lidí, který mám kolem sebe. Má rodina je poměrně početná a tak nám v zimě dělaly velké problémy např. chřipky - hned jsme ji měli skoro všichni. Doufám, že se tento stav změní. První výsledky po několika aplikacích - manželka po cca 30 minutách programu "imunita" mohla výrazně více otáčet hlavou - úpravděpodobně došlo k nějakému odblokování svalů na krku nebo něco podobného. Já byl po prvních aplikacích poměrně unavený, pil jsem dost vody, jak mi váš zástupce na stánku radil a ráno jsem byl jak po kocovině. To se ale do oběda srovnalo a musím napsat, že se nyní cítím výborně. Zmenšil se mi otok kotníku o cca 50% - měl jsem ho nateklý cca 1.5 roku. Nejstarší syn si tím ošetřoval tři úporné bradavice. Druhý den po aplikaci dle návodu do středu bradavic, došlo k jejich zežloutnutí a jsem velmi zvědavý, jak to bude pokračovat.

Zakoupil jsem na výstavě také generátor ozónu pro ozonizaci vody a oleje. O tomhle asi nemusím moc psát, ozón je celkem známá věc a ten generátor je bezvadnej - malej, praktickej a podle popisu a prvních pozorování i dobrej. Takže - díky vám za tyhle strojky, měl by je mít každý. Což ale vzhledem k ceně asi nepůjde moc rychle. Ta investice se ale asi brzy vrátí. Děkuji vám.

Milan K.

----------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den.

Jak jsem slíbil, posílám pár zkušeností z provozu RAVO zapperu.
Zřejmě to nebude pro vás nic nového a překvapujícího, ale přece jen posílám.
Tedy - po několika týdnech, co Ravo zapper máme jsme získali tyto zkušenosti:

Úspěšná likvidace bradavic na levé ruce.

Úspěšná léčba chřipky po vypuknutí prakticky do druhého
dne.( trojnásobná kůra) ( což také vedlo k usmíření manželky s
poměrně velkým finančním výdejem za přístroj.

Úspěšná léčba déletrvající chřipky u manželky po dvakrát
třech kůrách ve dvou dnech.

Přechod od kontaktního působení na vyzařovací podložku
rozměru 40 x 50 cm

Úspěšné vyléčení akutních bolavých zad manželky do druhého
dne dle doporučených frekvencí na zadní straně tabulky

Podstatné zlepšení bolavých zad kamarádky po dvakrát dvou
30 minutových kůrách ve dvou dnech (problémy měla několik
měsíců !!!) tato akce zatím pokračuje

Negativní postřeh - při prvotním používání válečkových elektrod
došlo ke zhoršení syndromu karpálního kanálku v lokti na levé ruce .

Každopádně vám děkujeme za skvělý přístroj. Ozveme se po dalších zkušenostech

----------------------------------------------------------------------------------------



Dovoluji si Vás pozdravit,
používáme Váš RavoZapper a po měsíci aplikací jsme s ním velice spokojeni.
Museli jsme trochu některé programy změnit ale přístroj skvěle funguje.
Shodou okolností děláme detoxikaci podle xxxxx metody (ale jsme odklonění rebelanté s jinými lepšími preparáty),
máme na to drahé SW+HW+ počítačové vybavení k měření zátěží a tak máme kontrolu, jestli se RavoZapper trefil.
Věřte, že to poznáme a naměříme, z uhynulých patogenů, kteří byli zlikvidováni, jejich toxiny i kde byli, někdy je to jako matrjonka, v parazitovi další bakterie, plísně, viry, to samé chlamydie - ta má matrjonku taky..
Dokonce dochází i k překvapení, že metody EAV/EAM, někdy nevidí, co pak Ravo Zapper zabije. Ale i s tím se dovedeme poprat.
Škoda, že zde k přístroji schází jakási metodika "jak na to", ale my to zvládáme, jsme v tomto směru vybaveni intelektem a zkušenostmi.

Máme takový dojem, že přístroj se hodí pro lidi co se vyznají v databázích Clarkové, CAFL atd. a dovedou si poradit s nastavením Ravo zapperu (což je ale poměrně jednoduché).
Nám se přístroj líbí, dovedeme jej už cíleně nasadit a funguje skvěle a zaznamenali jsme pokusy o jeho zapůjčení jiným "konstruktérem" zapperu (proč asi, že by jen zvědavost konstruktéra od xxxxxx party podnikatelů), kde se skvěle projevuje "ta česká povaha" někde něco obšlahnout, ukrást a bít se pak v prsa, jak jsem chytrej. No tomu se nedivím, přestože jsem na moravě, tak ten náš kocourkov, švjekoland, chytristán znám jak svý boty...

Pomohl nám se ve vývoji naší metody detoxikace pohnout kupředu.

S vřelým a srdečným pozdravem ......

------------------------------------------------------------

........myslím,že Rifeho trubice bude hodně účinná, je to dobré a těším se na ni. Snad bude i cenově dostupná. Ještě mi taky prochází hlavou, že u zappingu by mohlo záležet na pólech elektrod,zvláště pokud se používá nožní elekroda.Mám jednu zkušenost, možná pro Vás novou, jen není dostatečně odpozorovaná. A sice- ta zlomená noha, už je jakžtakž vyhojená, mi hodně otékala.Když mi teď přišel znovu od Vás Ravo ZAPPER, otoky se výrazně zmírnily. Někdy téměř nejsou. Jen nevím,zda záleží na tom, jak držím elektrody, nebo na druhu programu, nebo je to jedno.

S pozdravem ......

---------------------------------------------------------------------------------------

Dobry den,

po mesici pouzivani Ravozaperu muzu prohlasit, ze tento pristroj mi opravdu prokazatelne odstranil plisen na nohach, ktere jsem se nemohla zbavit radu let. Po nekolika sezenich, kdy jsem si na elektrody stoupala mi prestala pokozka mezi prsty svedit a jake to by¨lo pro me prkvapeni, kdyz jsem zjistila po dvou tydnech kazdodenni aplikace (20 min) ze mam plisen pryc. Zadne popraskane mista mezi prsty, zadne odlupujici se kousky kuze, zadne svedeni. Cekala jsem, ze se vrati (jako vzdy predtim) ale nic. Pouzivam ted Ravo jednou tydne preventivne - na plisne a nozky mam zase zdrave. Prestaly mi vyrazne vypadavat vlasy - to ale nevim, zda to ma souvislost s Ravozaperem primo.

Maminka (58 let) mela nabeh na chripku (zvysena teplota, bolesti kosti, kasel), vecer jsem ji pripojila - branila se, ze nechce. Ale po prvnich 20 minutach se ji udelalo lepe. Takze pokracovala dalsich 20 min - program chripka a potom dalsi program - imunita. Tam si ale nastavila vykon jen asi na 50 procent, protoze rikala, ze ji to hodne brni do rukou.

Rano mi s ocima navrch hlavy rikala, ze se vecer dost potila a ze ji je celkem dobre. V poledne se stav lehce zhorsil - volala mi do prace, jak se to zapina. Dvakrat pustila program imunita a vecer pred spanim jeste chripku. Nicmene cely den pry normalne fungovala a bylo ji dobre. Druhy den - bez jakehokoliv priznaku. Vse v poradku - bez teploty, bolesti zadne, kasel nebyl. A nic se v prubehu dalsich dni nezmenilo.

Takze Vam dekuji za nadeji, ze to bude fungovat i u tezsich pripadu.

----------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý večer. Posílám nějaké prvotní zkušenosti s tím vaším zázrakem :-)

Měla jsem k jeho uloženým programům poměrně dost výhrad, ale po pár dnech provozu a pár telefonátech k vám do firmy už chápu, proč jsou uloženy tak, jak jsou.

Předně - já jsem jeho popisovaným funkcím věřila, takže jsem mohla být ovlivněna. Ne už tak moje malá dcerka, které je to jedno a dva zkrácené programy jí pomohly od kašle, který si přinesla asi ze školky. Dva dny, vždy večer začala kašlat - ze spánku. třetí večer se začla pomalu dusit ale s manželem jsme to ustáli. Myslela jsem si, že to bude asi laryngitida a napadlo mě zapper zkusit, zda by nepomohl. A po dvou tříminutových programech další den před spaním na kašel a imunitu bylo ten večer všechno v pořádku. Ráno moc nejí, ale to ráno po těch programech snědla všechno, co jsem jí dala a chtěla ještě.

Mě Ravo dost pomáhá (tedy alespoň myslím) na vleklé problémy s nachlazením. Dost často jsem byla po prochladnutí nemocná a kašel byl taky. Teď se to dost omezilo a to je dobře.

------------------------------------------------------------

Poměrně dlouhý článek, který ale stojí za to přečíst....

Jak mě „léčila“ vědecká medicína

Ing. Emil P. Pavlas V tomto eseji vám chce autor ukázat, že ve svobodné společnosti není nutné, aby nemocný člověk odevzdal svůj osud do rukou tzv. „bezplatné“ zdravotní péče a trpně sledoval, jak jeho zdraví v lepším případě zvolna ustupuje před alopatickými jedy. Pokud je ochoten se do svého léčení zapojit, věnovat mu své úsilí, čas a peníze, určitě se setká s úspěchem. Není třeba znát více než lékař. Stačí vědět to podstatné, to co nám medicína zamlčuje. Vše se lze dnes dozvědět na internetu. Co se nutných znalostí týče lze obrazně říci: hrstka diamantů je mnohem cennější, než hora odpadků. Byl jsem zdravé dítě. Od osmi let jsem po celou letní sezonu hrával s rodiči a jejich přáteli volejbal – až šest hodin denně. Později jsem k tomu přidal tenis, kanoistiku. a pravidelné plavání. Přeplavání Máchova jezera pro mne byla rutina. V zimní sezoně jsem lyžoval, bruslil a hrál v rámci tehdejších možností hokej. Ve školních výsledcích jsem patřil k nejlepším ve třídě. Leč nebylo mi dopřáno těšit se ze svého zdraví příliš dlouho. Totalitní režim, zneužívající děti pro práce v zemědělství, mě ve čtrnácti létech nahnal na chmelovou brigádu. Sedělo se od časných ranních hodin, tj. od 4:00 ráno, na studené dubové lavici a ručně se dral chmel. Brzy se objevily bolesti v zádech a v kolenou. Po týdnu mě odvezli do nemocnice, kde mě celých čtrnáct dní podávali jakési, dnes už neidentifikovatelné, prášky a pilulky. Pobyt v nemocnici mě obou bolestí zbavil. Brzy poté jsem začal pozorovat, že mě při delších bězích začne po pár minutách „píchat“ pod pravými žebry a zadýchával jsem se. Protože jsem byl jako malý skaut trénován v překonávání překážek, nevzdával jsem se a popsané potíže překonával silou vůle. Většinou jsem do cíle doběhnul, i když mezi posledními. Asi od patnácti let jsem začal dostávat záněty krčních mandlí. Jejich počet každým rokem rostl tak, že před devatenáctým rokem dosáhl šesti zánětů do roka a mnohdy skončil vítězstvím streptokoka. Mandle byly natolik zvětšené, že se při zánětu dotýkaly. Mnohokrát jsem navštívil lékaře, kteří udělali jediné - předepsali antibiotika. Když mi bylo devatenáct, věhlasný chirurg a primář českolipské nemocnice usoudil, že mandle jsou natolik nemocné, že musí ven. Slovo odborníka bylo pro mé rodiče i pro mne slovem svatým a tak byly mandle vyjmuty. Při operaci, která se prováděla v bdělém stavu, však došlo ke komplikaci, a tak operace musela být přerušena s tím, že kousek mandle zůstane uvnitř a bude odstraněn po čtrnácti dnech. Přestože jsem nebyl žádná rozmazlená fiflena, tato zkušenost byla tak drastická, že jsem se ve své mladické nerozvážnosti rozhodl, že kdybych měl zemřít, už mě v té nemocnici nikdy neuvidí. Své slovo jsem dodržel a na „dodělávku“ operace se nedostavil. Pár měsíců po této operaci jsem nastoupil základní vojenskou službu. Bylo to za ministra Čepičky, obávaného bolševika. Šikana byla na denním pořádku. Přijímač znamenal celodenní běhání po rozbahněných loukách v plynových maskách a s plnou polní. Mnohdy jsem měl pocit, že vyplivnu duši. Volné chvíle nám mazáci „zpříjemňovali“ tím, že nám nechali několikrát za sebou vyndat všechnu slámu ze slamníku a zase nacpat zpět, nebo plížit se s plnou polní a maskami po dlaždičkách roty, které před tím postříkali vodou a poprášili práškem na nádobí. Nejmenší šikanou bylo, když nám uřezali všechny knoflíky od uniformy a požadovali, abychom se za patnáct minut hlásili se všemi knoflíky přišitými. Abych se tomuto „výcviku“ vyhnul, zdvihnul jsem ruku na otázku kdo je tady truhlář, a to mi umožnilo celé tři dny se „ulejvat“ tím, že jsem jako o závod od rána do večera řezal ruční pilou klády na vydřevení zákopů. Do té doby jsem nic brutálnějšího než vojenskou službu nezažil a také nebylo nic, co bych více nenáviděl. Na druhé straně nutno přiznat, že zapracovala poučka: co tě nezabije, to tě posílí. Zřejmě má konstituce mi pomohla takovéto šoky překonat, a tak se má schopnost běhat delší tratě natolik zlepšila, že jsem v tom pokračoval po celé dva roky základní služby, i když jsem už nemusel. V civilu jsem tolik motivace k běhání neměl. Stále jsem se však po práci věnoval volejbalu, kanoistice, plavání, lyžování a badmintonu. Po čase se píchání pod pravým žebrem opět zhoršilo, zvláště při jízdě na kanoi. Občas se mi opět zanítil zbytek krční mandle. To už jsem ovšem, jako kybernetik pochopil, že krční mandle nejsou nic jiného, než jakási kontrolní žárovička, která ohlašuje, že je tělo toxické. Začal jsem dbát na kvalitu výživy a pít detoxikační čaje. Tím se mi dařilo krčním zánětům předcházet a udržet toxicitu těla v rozumných mezích. To trvalo až do invaze vojsk Varšavské smlouvy v r. 1968. Neotálel jsem, a již sedmý den po obsazení republiky jsem překročil jižní hranici s Rakouskem. Vyřídil jsem si náležitosti a v březnu 1969 odletěl do New Yorku. Ženu jsem si přivezl s sebou a chtěli jsme se okamžitě vzít. To vyžadovalo lékařské vyšetření a tak jedna z mých prvních cest po New Yorku vedla do Manhattanu k MUDr. Oskaru Klinerovi – bývalému osobnímu lékaři presidenta Masaryka i jeho syna Jana. Byl to velmi příjemný pán a tak jsme se hned spřátelili a dlouze si povídali (čekárna byla prázdná). Pan doktor se mi svěřil s různými zážitky s prezidentem, jak byl Honza Masaryk vyskočen z okna, a předčítal mi poslední dopisy od Hany Benešové. Asi při čtvrté návštěvě najednou zazvonil telefon. Česky mluvící paní si stěžovala, že má jakési problémy při řízení vozu. Pan doktor ji ujišťoval, že to nic není, že to jsou „jenom“ nervy, ať si z toho nic nedělá. V tomto okamžiku jsem zbystřil. Z kybernetiky jsem věděl, že nervy jsou jedny z nejdůležitějších částí hardwaru, přenášející příkazy z mozku do všech částí těla. Selhání nervů by mohlo mít při řízení vozu fatální následky. Nepochyboval jsem o tom, že pan doktor patřil k těm nejlepším, když si ho prezident vybral, ale v tomto okamžiku začaly mé pochybnosti o medicíně jako takové. Nicméně, výsledky testů, které na mě pan doktor provedl, mě velmi vystrašily. Prý se mi rozpadají ledviny a nefunguje slinivka. V té době jsem již měl vše vyřízeno na přesun do Chicaga a tak mě pan doktor vybavil výsledky testů a naléhal, abych hned po příjezdu do Chicaga vyhledal dobrého lékaře. Takto vyjukán jsem se rozhodl okamžitě uzavřít životní pojistku u New York Life, abych alespoň zajistil ženu. Při této příležitosti jsem se seznámil s dalším Židem – agentem této pojišťovny. Ten mi dal následující radu. Tyhle zdravotní problémy má téměř každý emigrant po příjezdu do Ameriky. Je to způsobeno stresem, vyvěrajícím z nejistoty. Postavte se k tomu jako chlap, vykašlete se na doktory – ti vždy něco najdou, a ono to zase samo odejde. To byla ta nejlepší rada, kterou mi do té doby kdo dal. Zařídil jsem se podle ní, výsledky testů jsem zahodil a potíže za pár neděl ustaly. V Chicagu jsem se rychle uchytil. Získal jsem místo vývojáře v největším telekomunikačním imperiu světa, specificky ve výrobní jednotce Bell Systému – Western Electric. Několik prvních let jsem však spolupracoval s vývojáři Bellových Laboratoří, s nimiž jsem sdílel to nejlepší pracoviště, jaké jsem si uměl představit. Byl jsem nadšen možnostmi svobodného světa, aniž bych měl tušení, že také existují nějaká nebezpečí. Užíval jsem si „moderních vymožeností“ jako hamburgery, hotdogy, italian beef, coca cola, atd.atd. Můj zdravotní stav se pomalu, ale jistě zhoršoval, takže už za pět let jsem trpěl nedostatkem energie a permanentní vyčerpaností. Lékařské testy neukázaly nic nenormálního a bylo mi řečeno, že jsem úplně v pořádku. Dvakrát se mi však stalo, že jsem málem omdlel při řízení automobilu. Na poslední moment se mi v obou případech podařilo přirazit k chodníku, vyskočit z vozu a mdloby rozdýchat. V této době jsem již začínal chápat, že „vědecká medicína“, jak sama sebe s oblibou nazývá, nemá ani znalosti ani prostředky, jak mi pomoci. Hledal jsem tedy informace, jak se z této šlamastiky dostat vlastní silou. Jistou naději slibovala kniha s názvem Psycho-Dietetics, od lékařů s nekonvenčním pohledem na věc. V ní jsem nalezl psychotest, z jehož výsledků jsem vyrozuměl, že jsem jedním z nejtěžších případů hypoglykémie. Bylo to pro mne nové slovo, a tak jsem hledal dále a nalezl knihu největšího experta na výživu Dr. Paavo Airoly: Hypoglycemia: A Better Approach. Tato kniha mi učarovala, protože Paavo Airola, se kterým jsem se později seznámil osobně, mluvil „mým jazykem“. Sledoval jsem jeho doporučení a během tří měsíců jsem se hypoglykémie navždy zbavil. Byl to můj první triumf nad medicínou, která teprve pár let před tím uznala existenci hypoglykémie, ale stále nevěděla co s ní. Druhým triumfem bylo vyléčení mého syna z chronického kašle homeopatickými léky, které jsem sám stanovil poté, co ho dva a půl roku neúspěšně léčil alopatický dětský lékař. (chronický kašel mu před tím přivodil jiný lékař alopatickými „léky“.) Prostudoval jsem celé dílo Paava Airoly a jeho rad o výživě se v zásadě držím dodnes. Také jsem podle něj během let podstoupil třicet hladovek, z nichž každá byla mému zdraví velmi prospěšná. Pracovní tempo v našem podniku však na mne začalo stále více doléhat. Velmi jsem si považoval, že se mi dostalo té cti pracovat v podniku, který přivedl na svět všechny technické novoty, jako tel. voliče, transistor, integrované obvody, optické kabely, transmise přes oceánské kabely i přes satelity, digitální spinače, a vůbec položil základy veškeré Hi-Tech. Dosáhl toho tím, že zaměstnával pouze technickou elitu z celého světa a z nejprestižnějších amerických univerzit si vybíral pouze mezi prvními deseti studenty z ročníku. Cítil jsem se v tomto podniku, jako v nejlepší rodině. Mé kolegy jsem považoval za ty nejlepší lidi na světě. Přestože jsme požívali mnohé výhody a privilegia, o kterých se ostatním Američanům ani nesnilo, mělo to i stinnou stránku. Pro udržení postavení světové jedničky se podnik každoročně zbavoval tisíců sil, které se opotřebovaly a na jejich místa nabíral síly čerstvé. Přežít v takovémto podniku vyžadovalo podávat permanentně vysoký výkon, aby se člověk vyhnul nebezpečí ztráty místa. Byla to extra liga, která vyžadovala extrémní výkony mozku, stejně jako u hokejistů vyžaduje extrémní výkony těla. Státní politika se soustředila na protěžování tzv. znevýhodněných lidí, a tedy muž bílé pleti byl bez šance. Mladí bílí Američané, kteří přišli ze škol to řešili tím, že pracovali až šestnáct hodin denně, aby na sebe upozornili a domohli se karierního postupu. To ovšem nebylo možné u člověka majícího rodinu. Přesto jsem s těmito úžasnými lidmi udržel krok až do penze. Bylo to však velmi vyčerpávající a jak jsem zjistil později – zdraví škodlivé. Hledal jsem tedy způsoby, jak stres kompenzovat. Nejdříve jsem se nechal zasvětit do transcendentní meditace, která mi definitivně svým dílem pomohla. Pak jsem si udělal kurz hypnózy a stal se členem hypnotické společnosti ASH, která čítala okolo 300 členů. V této společnosti jsme si na schůze zvali ty nejlepší řečníky z celé Ameriky. Tam jsem si vyslechl stovky přednášek těch nejlepších neortodoxních lékařů. Posléze jsem se stal viceprezidentem, prezidentem, a nakonec předsedou rady direktorů této organizace. Tím jsem získal ještě těsnější kontakty s vynikajícími lékaři a čerpal od nich cenné vědomosti. V Chicagu se také každoročně pořádaly hypnotické konvence dvou konkurenčních organizací. Já jsem se stal předsedou propagační komise jedné z nich - Mid America Hypnosis Conference. Bývala to setkání s profesionály na nejvyšší úrovni. Nejvíce na mne zapůsobil lékařský gigant, předseda lékařské licenční komise státu Illinois, Dr. Robert S. Mendelsohn. S ním jsem se spřátelil a strávil s ním mnoho příjemných posezení na všech hypnotických konvencích, kde býval hlavním řečníkem. Byl to člověk s pětatřicetiletou praxí porodníka, znalý medicíny skrz naskrz. V medicíně hrál stejnou roli, jako Mistr Jan Hus v Katolické církvi. Snažil se o nápravu zlořádů. Napsal tři úžasné knihy, jejichž tituly jsou samy o sobě dost výmluvné: Přiznání lékařského kacíře, Jak vychovat zdravé dítě navzdory péči vašeho lékaře, a Jak mužští lékaři zneužívají pacientky. Navíc jsem řadu let dvakrát týdně poslouchal jeho relace v rádiu během polední přestávky. Neúnavně pranýřoval zhoubný a deformující vliv drogových kartelů (jejichž jedinou hnací silou je zisk) na profesionální úroveň lékařství, který dovedl alopatickou medicínu až do současného vazalského stavu: zaostalá, nebezpečná, zločinná, pavědecká, nelogická, nesmyslná, nezodpovědná, zkorumpovaná a korumpující. Z alopatického lékaře udělala z části drogového dýlera, z části řezníka a z části faráře. Tato jeho životní mise se mu však stala osudnou. O tom, jakým způsobem byl sprovozen ze světa ve věku 62 let kolují mezi přáteli dohady. Bob Mendelsohn dovršil a upřesnil má podezření, které jsem pojal při návštěvě Dr. Klingera a pak rozvinul v hypnotické společnosti. Čest jeho památce. Na portálu Google se můžete dozvědět o jakou veličinu se jedná. Ve stejné době jsem byl také členem NHF (National Health Federation), účastnil se jejich konvencí a četl její časopis Health Freedom News, až do té doby, než se tuto organizaci podařilo věrným přisluhovačům alopatické medicíny soudní cestou zničit (jako ostatně mnoho jiných organizací). Také jsem absolvoval tři profesionální kurzy hypnózy u nejlepších hypnoterapeutů Ameriky Gil Boyna a Waltera Sichorta. Posledních pět let mého pobytu ve Spojených Státech jsem vedle svého zaměstnání provozoval hypnoterapeutickou praxi, kde jsem získal další profesionální zkušenosti. Postupně jsem začal formulovat nový přístup k léčení, který jsem nazval Egio-kybernetika. Ten jsem tehdy dopracoval jen na úroveň konceptu a přednesl na Mid America Hypnosis Conference v r. 1988. Nyní zpět do r. 1977, kdy jsem si nechal ultrazvukem vyšetřit žlučník, čímž se zjistilo, že obsahuje několik velkých žlučových kamenů. Ty měly být, podle lékařů, příčinou mých potíží pod pravými žebry. Protože jsem již byl v té době dobře obeznámen s praktikami „vědecké medicíny“, okamžitě jsem hledal alternativní způsoby, jak kameny rozpustit. To se mi dařilo asi osm let. Pomohl i lékař naprapath, který mi udělal 40 výplachů tlustého střeva – hydrocolon terapií. Když se zjistilo, že jsou kameny ve žlučníku téměř zlikvidovány, tolik se mi ulevilo, že jsem okamžitě skončil s dietou, která mne již velmi vyčerpávala. Během jednoho roku se však žlučník opět vyplnil kameny. Nezbylo tedy než se vydat na milost „vědecké medicíně“. Ta mne nakonec přesvědčila, že jediný způsob, jak se permanentně zbavit problémů, je, žlučník vyoperovat. Prosby o to, aby pouze vyjmuli kameny, resolutně, arogantně odmítali. Žlučník prý může být slabý jako papír a eventuelně prasknout. A tak se stalo, že jsem v r. 1988 o svůj žlučník přišel. Když jsem svůj zdravý, silný, vyoperovaný žlučník spatřil, bylo mi do pláče. Bylo mi jasné, že mě podvedli. V r. 1989 se náš podnik dostal pod tlak americké vlády a tak se rozhodl umožnit zvýhodněný odchod čtyřiceti tisícům zaměstnanců. (V té době už byl stav zredukován z původních 400 000 na 200 000) Využil jsem této nabídky a s podlomeným zdravím odešel do penze ve svých jednapadesáti létech. Po listopadových událostech ve vlasti už nebyl důvod setrvávat v exilu a tak jsem se v létě 1990 vrátil do vlasti. Brzy se ukázalo, že operace žlučníku mé problémy ani v nejmenším nevyřešila. Bolesti pod pravými žebry stále přetrvávaly. Následovalo mnoho návštěv u lékařů, mnoho roentgenových vyšetření, které nepřinesly vůbec nic, kromě toho, že mi zjistili nadzdvižený a křečovitě stažený žaludek. Příčinu, nebo jak problém napravit jsem se od nich nedozvěděl. Také jsem se protekčně dostal k věhlasnému profesoru ve vinohradské nemocnici. Ten na mě během sedmi návštěv vyzkoušel kde co, ale rovněž k žádnému závěru nedošel. Po prohlídce tlustého střeva řekl, že tam není nic vidět. To jsem tehdy pochopil, že tam žádný problém není. Propustil mě aniž by mi jakkoliv pomohl. Někdy v r. 1995 na mě začaly opět doléhat problémy s pohybovým ústrojím, které jsem prvně pozoroval již od r. 1987. Prodělal jsem řadu vyšetření pomocí CAT (Computer Aided Tomography) a MRI (Magnetic Resonance Imagery). Bylo zjištěno, že mám ucpaný míšní kanál až 6milimetry kalcio-fosfátových depozitů. Ty utlačovaly v celé délce míchu a z ní vycházející nervy. Neurolog mi nabídnul operaci páteře. Tu jsem s díky odmítl. Jiná lékařka mi totiž doporučila, abych se začal věnovat cvičení jógy. To jsem učinil a od té doby vděčím józe za to, že se můj stav nezhoršil a nedovedu si bez ní život představit. Od padesáti let věku jsem musel také začít nosit brýle – do té doby jsem byl jediný z oddělení, kdo brýle nenosil. Zhoršil se i sluch v levém uchu. Ztěžkla mi pravá ruka a začal jsem ztrácet hlas. Měl jsem ucpané nosní a čelní dutiny. Čtyři návštěvy u ORL specialisty mi byly úplně k ničemu. Na kůži se začaly objevovat anomálie, ale dermatoložka také nevyřešila nic. Trpěl jsem permanentní zácpou. Od r. 1990 jsem nemohl hrát na kytaru ani zpívat. Mé zdraví šlo dolů po sestupné spirále. Rozladěná psychika ničila mé tělo – psycho-somatika, a mé bolavé tělo deptalo mou psychiku – somato-psychika. Nemohl jsem spát. Na přelomu tisíciletí jsem trpěl nedostatkem energie, psychickými potížemi, depresemi, které se stupňovaly vždy během zimního období, kdy jsem seděl schoulený jako Lazar, neschopný pohybu, ani myšlení. Jasnovidný primář mi vysvětlil mé problémy s nervy. Myelinovy pochvy (plnící stejnou funkci jako izolace el. drátu) prorážejí na kostru – tedy počátek roztroušené sklerózy. Poslední kapkou bylo zjištění urologa, že mám adenom v prostatě a v něm 5 kaménků o velikosti až 8 mm. Byla mi okamžitě nabídnuta biopsie, protože bylo silné podezření na rakovinu prostaty (PSA 6.9). Lékař mě ujistil, že operace prostaty by vše spravila. Takové vyhlídky jsem nemohl po svých zkušenostech s medicínou přijmout. Má bývalá žena, která byla o osm let mladší než já, zemřela na rakovinu prsu v r. 2003. Když jsme se se synem probírali pozůstalostí, narazil jsem na knihu ruské lékařky MUDr. T. Kozlovové o endogenním dýchání. (Někdo jí tu knihu poslal v naději, že by jí mohla pomoci). Tam jsem se dozvěděl o ruském vynálezu Ing. Frolova – trenažeru endogenního dýchání. Hned jsem si ho pořídil a začal dýchat. Mé naděje na regeneraci se najednou opět zvýšily. Odložil jsem ostatní projekty a začal se opět s největší intensitou zabývat výzkumem léčení. Na internetu jsem získal kontakt na největší výzkumnicí naší doby Dr. Huldu Clark. Hned jsem si pořídil šest jejích knih (v originále) a dva její vynálezy: zapper – na likvidaci parazitů a synchrometr na vyhledávání nežádoucích entit v těle. Okamžitě jsem pochopil, že objevy Huldy Clark jsou to pravé ořechové, co jsem celý život hledal. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval doplnit do svého konceptu egio-kybernetiky, aby byla použitelná v praxi. Po prostudování jejích knih se vše rozjasnilo a můj celoživotní boj o zdraví bylo lze spatřit v úplně novém světle. Kromě toho jsem si opatřil na třicet knih o nejznámějším americkém senzibilu dvacátého století Edgaru Cayce a další knihy o způsobech léčení nejslavnějšího českého senzibila pátera Ferdy, a též několik knih lékařů následujících protokol Huldy Clark. Syntézou myšlenek těchto velikánů jsem získal nový pohled, jenž mi umožnil dělat nebývalé pokroky v léčení. Nezbývá mi než vám můj příběh převyprávět z pohledu nově objevených souvislostí. Ve čtrnácti létech mě „vědecká medicína“ zbavila bolestí v kříži i v kolenou za cenu poničených jater. Ta, zdecimovaná jejich „léčením“, ochabla ve své činnosti a začaly se uvnitř formovat žlučové kameny. Plíce pak při běhu narážely na takto zvětšená játra a nemohly se plně otevřít. Tím docházelo k zadýchávání a píchání pod žebry. Posléze, ani žaludek neměl dosti místa a tak ho játra vytlačila nahoru. V důsledku snížené funkce jater, která nedokázala plně zvládnout svůj detoxikační úkol, bylo mé tělo zamořováno toxiny, jejichž přítomnost v těle hlásily krční mandle. Napadlo by nevzdělaného šoféra řešit poruchu motoru vytržením kontrolky z přístrojové desky a pokračovat v jízdě? No vidíte – vzdělaným (správněji indoktrinovaným) lékařům taková logika připadá správná. A tak mě byly mandle vyrvány z krku. Naštěstí, díky mé mladické nerozvážnosti jsem kousek mandlí zachránil a ten mohl dále plnit funkci alarmu. Během „šokové terapie“ při vojenské službě se játra bohudík částečně zregenerovala (mohlo to dopadnout i obráceně) a kamenná náplň se zredukovala. Ve Spojených Státech, díky konzumaci krásně balených a pomalovaných moderních sajrajtů (samá věda – jak okrást spotřebitele), se játra opět začala plnit. Když se naplnila, začal se plnit i žlučník. To je zákonité. Žlučník se začne plnit teprve tehdy, když už jsou játra plná. Opět žlučník slouží jako kontrolní žárovka oznamující, že játra jsou ve velmi špatném stavu. Vyjmutí žlučníku, aniž by se vyčistila játra má jediný důsledek – úplně zbytečné zmrzačení pacienta. A tak zablokovaná játra neschopná zastávat nejdůležitější funkce metabolizmu rozběhla celý řetězec patologických mechanizmů vedoucích k neduhům, které jsem popsal výše. Poslední kapku svým játrům jsem dal tím, že jsem nadýchal 30 litrů Luxolu při natírání plaňkového plotu. To má zdecimovaná játra dorazilo. Selhala regulace teploty těla a dostával jsem nekontrolovatelné zimnice. Při jedné noční zimnici jsem se rozhodl zahřát se horkou koupelí. Zimnice se mnou mlátila tak, že jsem s sebou dvakrát praštil na hranu vany a pohmoždil si žebra zepředu i zezadu. Druhý den se mi v moči objevila krev a dostal jsem náhlou zácpu. Nechal jsem se odvézt na pohotovost a byl uložen na nemocniční lůžko na chirurgii českolipské nemocnice. Zde jsem opět poznal „zázraky vědecké medicíny“. Tři dny zasviňovali mé tělo chemikáliemi z kapaček (včetně kontaminace ftaláty z měkčených plastů), různými prášky, antibiotiky a naposledy kontrastní tekutinou kvůli rentgenovému vyšetření střev. Pro zprůchodnění střev neudělali vůbec nic. Jedinou rozumnou věc, kterou pro mne udělali bylo sono ledviny a ujištění, že je ledvina v pořádku. Abych zabránil dalšímu nárůstu toxicity, po třech dnech nesmyslného „léčení“ jsem z nemocnice odešel. Neprůchodnost střev jsem vyřešil sám. Byla způsobena křečí v játrech, která nedávala žluč. Odstranil jsem si tuto křeč sám pomocí REIKI. Když mi urolog objevil adenom prostaty začal jsem intenzivně hledat alternativní smysluplné metody léčby. Naštěstí takové problémy dávno vyřešil páter Ferda a tak jsem kaménky odstranil během dvou týdnů přikládáním obkladů ze zapařené cibule s anýzem. To byl ten nejbanálnější problém. Podle Huldy Clark jsem začal s výplachy jater, což jest vůbec nejdůležitější krok k obnově zdraví. Vrhnul jsem se do toho s velkým nadšením vybaven teoretickými znalostmi, ale vůbec jsem netušil jakou Pandořinu skřínku otvírám. Má představa byla založena na klamných výsledcích jaterních testů, které mi provedla vědecká medicína. Ukázalo se, že má játra byla daleko špatnější, než všechny případy popsané Huldou Clark. Není divu, vždyť byla ucpaná od čtrnácti let. Jak jsem postupně přiváděl játra k životu, odkrýval jsem další a další problémy, které jsem musel řešit za běhu. Zde však není prostor na detaily. Tedy velmi stručně: Každých čtrnáct dní jsem z nich vyhnal 50 až 200 kamenů najednou. Největší kámen měl délku 32mm a průměr 20mm. Celkem jsem během 45 výplachů vyloučil více než 2500 kamenů o celkové váze téměř jeden kilogram a objemu přes jeden litr. Dále jsem podle Dr.Huldy Clark začal používat zapping, což jest řízené ničení parazitů ve specifických orgánech a tkáních elektrickými pulzy - zapperem. Také jsem využil k čistění orgánů autoimunitní prostředky laboratoře Paracelsium– Praha, autopatii Mgr. Čehovského, řadu detoxikačních prostředků Dr. Josefa Jonáše a fyto i gemo tinktury. Pak jsem zjistil, že hydrokolon terapie se provádí už i v Česku (i přes nevraživé pohledy alopatické medicíny). Nechal jsem si udělat osm výplachů. Při nich jsem zjistil, že tlusté střevo bylo ve stejně špatném stavu, jako játra. Tím odešlo několik kg plísně a kamenů z tlustého střeva, zvláště z jeho části spolupracující s játry. Musel jsem tedy výplachy alternovat, abych postupně oživil jak játra, tak tlusté střevo. Tady jsem také pochopil proč v mém tlustém střevu nemohl pan profesor nic vidět. Patogeny z čelních dutin jsem vystřílel elektronicky pomocí plate-zapping. Poprvé po 53 létech se mohu úplně nadechnout, otevřít plíce, aniž bych cítil stahování a bolest. Žaludek si sednul na své místo. Každé ráno běhám u otevřeného okna na Orbitreku a brzy zvyšuji ze dvou na dvacet minut. V 69 létech věku mohu poprvé po padesáti čtyřech létech běhat se zavřenými ústy, aniž bych se zadýchával. Zbavil jsem se burzitidy v pravém rameni, zvýšil jsem celkovou pohyblivost a vitalitu, obnovil hlas, zbavil se knedlíku v krku, mohu opět spát, hrát na kytaru a zpívat. Po sedmnácti letech jsem si opět troufl na lyžařskou sjezdovku. To vše vlastním přičiněním a na vlastní náklady, navzdory „vědecké“ medicíně. Ptáte se proč jsem to dělal, když mám nárok na „bezplatnou“ zdravotní péči? Odpovím vám následným mravným ponaučením, které vyplývá z tohoto mého příběhu: Při vší úctě k „vědecké“ medicíně, jediné, co pro vás může „zdarma“ lékař udělat, je vyléčit vás právě z ní. Měl jsem mnoho přátel, kteří byli mladší, zdravější a vitálnější, než já. Bohužel, už jsou řadu let na pravdě Boží. Jediné v čem jsme se lišili byl pohled na „vědeckou medicínu“. Oni jí slepě věřili. Samozřejmě, tím, co jsem udělal pro své zdraví až dosud, má anabáze nekončí. Stále mám ucpaný míšní kanál směsí kalcia a fosfátů z doby, kdy byla játra a tedy i celý metabolismus ochromen. Ovšem, budu-li pokračovat ve své dosavadní péči, mám naději, že řekněme v 75 létech budu bez problémů. Vědecké medicíně vděčím za to, že jsem prožil nejlepší a nejplodnější část svého života – obrazně řečeno – s koulí na noze. Zdá se vám, že jste byli šťastnější než já a že vám medicína pomohla? Zkuste si vybavit posloupnost vašich nemocí a zamyslete se! Možná na nějaké souvislosti také přijdete. Vědecké medicíně se však poslední dobou přestává dařit a tak začíná být velmi nervózní. Miliardové zisky se začínají zmenšovat. Americké drogové firmy (eufemisticky zvané farmaceutické) jsou čím dál tím zoufalejší. Zavírají továrny a propouští zaměstnance, znásobují výdaje za reklamu a zasviňují nejen těla pacientů chemií, ale i osobní počítače množstvím inzerátů na viagru, arginmax a podobné sajrajty několikrát denně. Jak dlouho se to ještě bude dít? Tak dlouho, jak dlouho budete v němém úžasu a s otevřenými ústy obdivovat úžasné úspěchy „vědecké“ medicíny a dokud nepřestanete věřit, že to lépe nejde, a dokud budete ochotni tolerovat konfiskaci velké části vašeho platu na zdravotní pojištění a nechat se uspávat iluzemi, že zdravotní péče je téměř zdarma. Nejde jen o peníze, ale hlavně o škody způsobené na vašem zdraví. Ty vás přijdou velmi draho. Každým rokem narůstá počet Američanů u kterých se snoubí nadprůměrná inteligence s nadprůměrnou movitostí hledajících pomoc u nevědecké medicíny a jezdících léčit se do zaostalejších zemí, jako jsou Indie, Mexiko, apod. Ty by vám mohli sloužit jako dobrý indikátor toho, co se poslední dobou děje. Možná úsilí Roberta Mendelsohna přece jen nepřijde nazmar. Nakonec si dovolím sarkastickou poznámku: Přes veškeré výhrady, které bychom mohli proti vědecké medicíně mít, neměli bychom na ni zanevřít. Musíme si uvědomit, že alopatická medicína nám může zachránit život – asi tak, jako si ho může zachránit divoká šelma chycená do želez, když si uhryzne nohu a uteče po třech. Vymezme tedy alopatické medicíně místo na slunci, jaké si právem zaslouží! Nakonec, lékařské a nemocniční skandály, které vidíte denně na televizi by vás také mohly o lecčems přesvědčit.